Obnova kaple v Rusíně a její vliv na vývoj sousedních česko-polských vztahů

Od roku 1814 stával na rusínském kopci, dříve zvaném Klobouk, kostelík zasvěcený Navštívení P. Marie. Kostelík byl dominantou zdejšího kraje těsně na hranicích s dřívějším Pruskem (po 2. sv. válce s Polskem). Býval téměř půldruhého století poutním místem hojně navštěvovaným jak z území Osoblažska, tak z tehdejšího pruského Hlubčicka a mše svaté se zde v létě konaly každý týden. Nejnavštěvovanější ovšem byla pouť o svátku Nanebevstoupení Páně. Říkalo se jí lidově „pouť tvarohová“ podle koláčů, které se při té příležitosti hojně pekly.

Tento kostelík byl zcela zničen dělostřeleckou palbou v březnu 1945. Podnět k obnově vyšel roku 1990 od preláta, prof. dr. Josefa Scharberta, který se narodil r. 1919 v Hrozové.

Po válce roku 1946 musel svou rodnou vesnici opustit. V Německu vystudoval, později se stal profesorem teologické fakulty Univerzity v Mnichově. Několik let působil na univerzitě společně se svým kolegou Josefem Ratzingerem, nynějším papežem Benediktem XVI. Byl mezinárodně uznáván jako znalec Starého zákona a orientálních a biblických jazyků. Je také autorem knihy vzpomínek „Fürchte dich nicht, ich bin bei dir!“ (Neboj se, já jsem s tebou!), kde zachycuje mimo jiné také historii své rodiny a rodné obce v době první republiky a těsně poválce až do vysídlení roku 1946.

Autobus s německými rodáky se poprvé v Rusíně a sousedních vesnicích objevil už v roce 1985. Tehdy byl jejich pobyt ještě ostře sledován místními příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB), kteří se velmi zajímali o to, kdo byl u koho v domě a co tam dělal. K žádnému udání či postihu však nedošlo

.Po pádu komunismu, o prázdninách v roce 1990 byla tato návštěva již ohlášena oficiálně dopisem rudoltickému faráři, kterého pro nemoc právě zastupoval P.Bohumil Konečník, farář z Bohušova. Ten byl požádán autorem dopisu, prelátem Josefem Scharbertem, aby zorganizoval bohoslužbu, na kterou jsou zváni všichni místní obyvatelé, neboť zde chtěl sloužit svou primici, i když od jeho vysvěcení uplynula již hezká řádka let.

P. Konečník jako znalec několika jazyků přivítal v hrozovském kostele německé rodáky v jejich mateřském jazyce.

Při této mši prelát Scharbert navrhl, aby byla znovu postavena kaple na rusínském kopci jako symbol smíření a slíbil finanční podporu.

Do hrozovské farnosti byl tenkrát jmenován nový kněz, P. Brzobohatý, který si však ve svém pokročilém věku na takový úkol netroufal. Proto jsem se na začátku prázdnin 1991, zhruba rok po prelátově návštěvě, rozhodla napsat prof. Scharbertovi dopis s dotazem, zda jeho nabídka stále ještě platí, neboť mne jeho návrh na stavbu nové kaple velmi zaujal. Představa, že by se v Rusíně mohla obnovit zbořená kaplička, byla vlastně mým snem už od dětství.

Prof. Scharbert obratem odpověděl kladně. Ihned jsem o této možné akci informovala tehdejšího starostu obce, pana Jana Krnáče a krnovského děkana P. Ludvíka Kuse. Oba projevili o tento záměr zájem.

Na 28. července 1991 byla ohlášena další návštěva. Vzhledem ke svým zdravotním potížím (vysoký krevní tlak) poslal prelát Scharbert do Rusína svého bratra Alfréda Scharberta. Ten se osobně setkal s místním starostou Rusína, panem Krnáčem, který přislíbil spolupráci obecního úřadu. Já jsem dostala za úkol zajistit návrh stavebního projektu.

Dne 15. září 1991 přijel do Krnova prelát Josef Scharbert osobně. Společně s děkanem Kusem sloužil na Cvilíně česko-polsko-německou mši sv. Při té příležitosti jsem mu už mohla předložit dva návrhy projektu, které jsme nechali zpracovat. Jeden od architekta Stoklase z Opavy a druhý od krnovského výtvarníka Pavla Charouska. Prof. Scharbert si vybral projekt architekta Stoklase, neboť se podobal původní kapli a byly vyčísleny nižší náklady. Charouskův návrh totiž představoval moderní rotundu, která by podle odhadu krnovského architekta ing. Zillicha byla dvojnásob dražší.

Od té chvíle se děkan Kus ujal organizace výstavby a založil stavební výbor, jehož členy byli: Ing. Dobroslav Janko st., ing. Dobroslav Janko ml., Mgr. Ludmila Čajanová.

Stavební dozor a zajištění všech nutných stavebních podkladů převzal ing. Dobroslav Janko st. se svým synem, já jsem byla pověřena organizací finanční sbírky a vedením korespondence s prelátem Scharbertem.

Termín vysvěcení byl stanoven na léto 1993, což se po mnoha problémech kvůli zákonu o restituci a privatizaci nakonec přece jen podařilo dodržet.

Prelát Scharbert organizoval sbírky v Německu, já jsem se starala o propagaci a rozesílala prosebné dopisy českým obyvatelům Rusína a okolních obcí, jak současným, tak bývalým. Konto bylo založeno při účtu Římskokatolický farní úřad Krnov, 7505941-828, variabilní symbol 555-Rusín, kam byly všechny dary posílány a ukládány.

Finanční sbírka vynesla v závěru částku přibližně 75 % celkových nákladů, včetně sbírek konaných v německých kostelích, v nichž děkan L. Kus celebroval mše svaté. O pomoc se zaplacením poslední faktury (150 000,- Kč) jsem požádala tehdejšího poslance za KDU-ČSL pana Josefa Kubiše, který zprostředkoval účelovou dotaci prostřednictvím kulturního fondu OÚ v Bruntálu za podpory tehdejšího přednosty Stanislava Navrátila.

29. června 1992 zemřel náhle pan Alfréd Scharbert, bratr pana preláta, který mu byl v tomto projektu velkou oporou. Vědom si svého chatrného zdraví, o to více naléhal Josef Scharbert na rychlé započetí stavby.

Výstavba byla zahájena ještě na podzim roku 1992 ostravskou firmou, která vybudovala rovněž rusínskou vodárnu. Napojení na elektřinu pro stavební práce a další technickou pomoc poskytl majitel místní zemědělské farmy pan Václav Říha.

Zanedlouho vyrostla nová stavba jen několik metrů od místa původního. Do fasády byly zabudovány fragmenty kamenného kříže, který stával před původním kostelem. Tento původní kříž nechali vystavět prarodiče paní Ireny Lufflerové, neteře preláta Scharberta, která bydlela v Rusíně č. 60 (v domě, kam se po roce 1947 nastěhovali moji rodiče). Tato paní Lufflerová byla rovněž velmi nápomocná při organizaci výstavby rusínské kaple a později organizovala pravidelné zájezdy německých rodáků na rusínské pouti. Náhrobek jejích prarodičů je dosud dobře zachován na hrozovském hřbitově.

Vnitřní zařízení a výzdobu kaple zajišťoval pan děkan Kus. Je jednoduchá, ale vkusná, a proto emocionálně působivá. Vybral také text pro oblouk nad oltářem „Ut omnes unum sint,“ což znamená: „ Aby všichni jedno byli.“ Je tím míněno usmíření všech národů.

Mramorová kropenka na svěcenou vodu zasazená do zdi u vchodu byla ukrývána celá desetiletí řádovými sestrami v Krnově – Ježníku a původně pochází ze zrušené kaple v krnovské nemocnici. Obojí obstaral pan děkan Kus. Malý zvonek ve zvonici je z Hrušvice na Volyni (z Ukrajiny) – z tamějšího českého kostela, odkud si jej přivezli čeští navrátilci v roce 1947.

Vysvěcení provedl prof. dr. Scharbert jako iniciátor stavby. Mši svatou pod širým nebem sloužili dne 8. srpna 1993 latinsky dva čeští, dva němečtí a tři polští kněží. Liturgie slova probíhala střídavě ve třech jazycích za účasti asi 100 bývalých rodáků z Německa, 250 Čechů a 250 Poláků, kteří přišli jako procesí s farními prapory z Goluszowic, a dalších sousedních polských obcí..

Obec Rusín byla slavnostně vyzdobena, nad cestou visely transparenty vítající poutníky. Před obecním úřadem hrála kapela. Zde starosta obce oficiálně uvítal všechny přítomné, zvláště zahraniční hosty – preláta Scharberta a jeho doprovod, Josefa Picha, starostu z Glubczyc, přednostu okresu Bruntál Stanislava Navrátila a další. Pak se poutníci seřadili do průvodu a kráčeli směrem ke kapli. V čele šli ministranti s křížem, za nimi několik mladých františkánů z Glubczyc a farníci z Goluszowic nesoucí dar pro kapli – obraz P. Marie Čenstochovské.

Gvardián z františkánského kláštera v Glubczicích pronesl velmi dojemnou homilii, v níž zdůraznil skutečnost, že po více jak čtyřiceti letech mohli občané z Polska přejít svobodně hranici a setkat se se svými českými sousedy. Málokteré oko zůstalo suché. Celá slavnost byla natáčena regionální televizí.

Pohoštění pro hosty i poutníky zajišťovaly farmy Josefa Vendolského z Bohušova a Václava Říhy z Rusína.

Polské sousedy objížděl s pozvánkou osobně starosta Krnáč a tehdejší rusínský starousedlík pan Stanislav Bača, který uměl polsky, neboť již tehdy se jevilo navázání kontaktů  s polskými sousedy jako velmi vítané. Jednak z důvodu posílení náboženských tradic, ale také společenských a ekonomických. Doufali jsme, že bohatý příhraniční ruch přiměje státní orgány, aby se tomuto zapomenutému kraji věnovaly a znovu otevřely celnici směrem do Hlubčic, která tu fungovala ještě nějakou dobu po válce. Nyní bylo nutno o jednodenní otevření hranic u příležitosti pouti žádat na příslušných úřadech obou zemí a zvláště v Polsku to bylo zpočátku dost složité.

Od vysvěcení rusínského kostelíka se skutečně jak česko-německé, tak česko-polské vztahy začaly rozvíjet naplno. Kromě společné účasti na každoroční srpnové pouti se konaly také fotbalové zápasy, navazovala se osobní přátelství, vyměňovaly se recepty na oblíbené rusínské „pouťové koláčky“. Rusínští obyvatelé se na oplátku účastní slavností Božího těla v Goluszowicích a především každoročních dožínkových slavností.

V roce 2003 připravili polští farníci veliké překvapení. U příležitosti vysvěcení obecních znaků a praporu na rusínské pouti biskupem Ostravsko-opavské diecéze F. V. Lobkowiczem, věnovali obci Rusín velkou sochu sv. Floriána, patrona Rusína. Ten byl po vysvěcení umístěn do kanceláře Obecního úřadu v Rusíně.

Večer předtím se konala v Rusíně taneční zábava, při níž k tanci i poslechu hrála hudební skupina z Polska.

Také občanské sdružení Královský stolec začalo rozvíjet své aktivity ve spolupráci s polskými sousedy, např. s majitelem zámku v polských Pelhřimovech, panem Brzezinským, který rovněž opravuje zničené historické objekty.

Významným projevem této dobré spolupráce je také nahrávka CD „Varhany z Osoblažska“ v roce 2007, do níž byly zahrnuty také Goluszowice, neboť tamní varhany rovněž pocházejí z krnovské firmy Rieger-Kloss.. Na varhany hrál a zpíval  varhaník pan Jozef Ganczarsky. Slavnosti „křtu“ tohoto CD se spolu se svými občany zúčastnil také starosta z Goluszowic Jozef Florek.

Průchodnosti hranice bylo zpočátku alespoň na čas dosaženo tím, že byl otevřen přechod v sousedních Matějovicích, problém byl s konečnou platností vyřešen přistoupením obou zemí k Schenkenským dohodám a zrušením hraničních přechodů vůbec.

To už obce Rusín a Gadzowice spolupracovaly na společném projektu na vybudování asfaltové cesty namísto dosavadní polní. Nejdříve se podařilo vybudovat cestu Polákům z dotace EU, Rusín si musel vybojovat finance na krajském úřadě v Ostravě.

U příležitosti rusínské pouti 2008 tak mohla být nová komunikace, vysněná tolika předchozími generacemi, otevřena a předána k užívání. Slavnostního posvěcení za přítomnosti starosty Glubczyc Jana Krówky a dalších oficiálních hostí se ujal prelát Grocholl, hlubčický rodák, který byl také hlavním celebrantem poutní mše sv. Z němčiny do češtiny překládala Mgr. Ludmila Čajanová, do polštiny MUDr. Anton Ganczarski z Glubczyc, syn zesnulého varhaníka.

Zároveň byla na zdi kaple vysvěcena pamětní deska kardinálu Tomáškovi, který působil až do svého zatčení komunisty v nedalekémBohušově a jeho osud je srovnáván s polským kardinálem Wiszińským.

Polští přátelé i se svým knězem Kazimírem Ruckým a starosty Jozefem Florkem a Andrzejem Rolinským se zúčastnili také oslav 700. výročí Hrozové a posvěcení nové hrozovské Madony v roce 2009. Při této příležitosti požádal hrozovský kněz Marian Nowak svého polského kolegu, aby byl hlavním celebrantem na rusínské pouti toho roku.Byla to největší česko-polská pouť od vysvěcení rusínské kaple.

Na oplátku zorganizoval starosta Gadzowic Andrzej Rolinski pro české sousedy pouť do Čenstochové. Společná cesta byla hlubokým zážitkem pro všechny zúčastněné.

Obrovský úspěch měl také polský pěvecký soubor žáků Gymnázia v Hlubčicích pod vedením ředitele T. Eckerta, který koncertoval v hrozovském kostele dne 10. září 2009 na závěr jubilejních oslav za přítomnosti německých, českých a polských hostí.

Přehled společných aktivit:

  1. Kaple v Rusíně – účast na pouti, polští kněží
  2. Dar polských farníků – kopie obrazu P. Marie Čenstochovské (1993)
  3. Fotbalové zápasy
  4. Účast na dožínkách v Polsku
  5. Zřízení hraničního přechodu v Matějovicích
  6. Účast na slavnosti Božího Těla v Polsku
  7. Dar polských farníků – socha sv. Floriána, patrona Rusína  (2003)
  8. Společná taneční zábava v Rusíně (2003)
  9. Účast českých představitelů Rusína posvěcení sochy sv. Floriána u hasičské zbrojnice v Gadzowicích (2004)
  10. Spolupráce s Občanským sdružením Královský stolec:
  1. Účast na projektu „Varhany z Osoblažska“ – varhaník Jozef Ganczarski z Goluszowic (Pouť v kostele sv. Michaela archanděla v Hrozové – křest CD) (2007)
  2. Spolupráce s majitelem zámku v polských Pelhřimovech, panem Brzezinský

Zrušení hraničních přechodů:

  1. Společný projekt Rusín-Gadzowice na vybudování asfaltové cesty
  2. Rok 2008: Otevření cesty a požehnání prelátem Grochollem (účast: Jan Krówka, Andrzej Rolinsky, Jozef Florek a další)
  3. Rok 2009: Polská mše o pouti v Rusíně. Celebruje P. Kazimierz Rucki.
  4. Společná pouť do Czenstochové (2009), organizuje Andrzej Rolinski z Gadzowic
  5. (2009)Účast P. Kaziemiera Ruckého na vysvěcení kříže u Hrozové –  setkání Čechů, Poláků a německých rodáků na pozvání Královského stolce a OÚ Rusín.
  6. (2009) Koncert polského pěveckého souboru z Gymnázia v Glubczycích pod vedením T. Eckerta v kostele v Hrozové na ukončení jubilejních oslav obce.l

 

 

 

Zpracovala: Mgr. Ludmila Čajanová

Skip to content