Když v září 1961 nastoupil do Hrozové a Slezských Rudoltic nový farář P. Josef Kunický, obhlédl nejdříve stav kostelů. Do kroniky pak poznamenal: „Farní kostel v Hrozové hrozí zřícením…veškeré jiné opravy musí ustoupit chátrajícímu kostelu v Hrozové. Na jeho střechu je nutno obrátit zřetel na prvním místě….

Byla to doba, kdy stát ponechal většinu válkou poškozených kulturních památek svému osudu, i když to byly historicky cenné zámky – jako např. ve Sl. Rudolticích nebo v Linhartovech, dokonce ani nezajistil ochranu před rabováním.

Natož pak kostely. Jakmile se začaly hroutit střechy, byly určeny k demolici. Svého druhu unikátní kostel v Osoblaze nebyl jediný, kdo takto skončil. Jsou očití svědci, kdy farář prosil příslušné úřady, aby povolily převést peníze určené na demolici na nákup materiálu a práce by si zajistila farnost sama – ale marně. Tehdy bylo nejcitelněji znát to, že církvi byl zabaven majetek. A stát neměl  na opravě kostelů zájem.

V téže kronice čteme, že celých pět let po válce byl zdejší farář bez platu. Teprve roku 1950 dostal první plat a kostel státní příspěvek na úhradu věcných nákladů 17.796 Kč za rok. V dalších letech to už bylo pouze 6 – 7 tisíc, příspěvek dále klesal, roku 1959 to bylo 2 600 Kčs. V roce 1960 byl státní příspěvek na hospodaření zastaven úplně a zároveň zredukována mzda.

P. Kunický měl tedy nelehký úkol. Jednak přesvědčit úřady, aby povolily opravu střechy a fasády rozbité ve válce dělostřeleckou palbou a jednak sehnat peníze.

Na Osoblažsko byl poslán (jako většina jeho kolegů) za trest. Byl to totiž vysoce inteligentní, vzdělaný a schopný člověk, překladatel a publicista. V letech 1948 – 1952 byl odsouzen státním soudem pro „neohlášení podvratného živlu“ do vězení. Zdálo se, že zapadlé Osoblažsko je to správné místo, kde nemůže nadělat žádné velké „ideologické škody“.

Jako člověk vzdělaný také v dějinách umění, postřehl, že v presbytáři za oltářem je zachovalé okénko gotického tvaru, což dosvědčovalo starobylost kostela. Jeho historii sepsal a vyvěsil na nástěnce pro informaci všem návštěvníkům.

Díky tomuto nálezu byl kostel památkovou péčí označen za kulturní památku a mohla začít komplikovaná jednání o opravě střechy. Peníze sháněl, kde se dalo, sbírkami a především u kolegů z bohatších farností. Měl také velké diplomatické nadání a podařilo se mu přesvědčit i firmy dodávající břidlici k přijatelným cenám. Dopravu a pracovní síly sháněl mezi svými farníky (samozřejmě bez nároku na mzdu). Někteří z těch mladších si to dodnes pamatují. A tak bylo v roce 1965 nebezpečí zřícení alespoň na čas zažehnáno.

Jestliže se dnes těšíme z  unikátního objevu prastarých fresek v kostele v Hrozové, neměli bychom zapomenout že právě uplynulo 44 let od smrti P. Josefa Kunického (+17. dubna 1969), kněze, který už tehdy pochopil historičnost hrozovského kostela a udělal pro jeho záchranu, co bylo v jeho silách.